S láskou vzpomínáme

Jak jsme potkaly Vlkodava


                                    Tak tohle je nebo spíše byli Karolínka a Rexík.

Karolínka je ta krásná elegantní černovláska s pohledem který kdykoliv se na vás
podívala říkal: miluji tě!!!
Přišly jsme k ní za velmi tragických okolností které mě i moji snoubenku ještě
Více utvrdily v tom že mám více věřit psům než lidem. Jednoho parného
srpnového večera 12.8. 2000 jsme se s Alenkou vracely domů z práce a šly sme kolem kontejneru kterých je sídlišti Krč habakuk. A protože já sem od přírody hluchej jako poleno a
Alenka zase slyší jak svítí měsíc uslyšela téměř neslyšitelné zakňourání z té popelnice.
Když mi to řekla asi po desátý tak už mi to nedalo a metrákovou kovovou popelnici sem vysypal na asfalt jako odpadkový koš.To co sem uviděl mi doslova vyrazilo pojistky.
V igelitové tašce od Alberta bylo tlapkami k sobě slepené elektrikářskou izolepou malé asi měsíční štěně! „Karolínka“ Naše Kačka!!! Krve by se v nás nedořezal.
Počůrané,pokakané,poblinkané vystresované malé stvoření . V kuchyňském dřezu jsme ji vykoupaly a položily do čisté postele,pokakala se,poblinkala a tamto taky. To se opakovalo celkem 2x. 14 dní nechtěla nic jíst,jenom piškoty a kokakolu s medem. 22 prosince 2008 mi umřela v náručí na rakovinu dělohy. Každý den který jsme sní strávily bylo jako kouzlo.Oči měla jako plyš v barvě čokolády,tlapky měla obuté do bílých ponožek jinak byla černá jako peklo.
Krásná jako anděl! Mazlivá jako francouzká prostituka a něžná jako řecká bohyně.
Když sme šli spát stočila se mi za hlavu a celou noc se nehnula ani když sem chrápal jako motorová pila.
Milovala mě snad až moc. Byla to lady až do posledního chlupu v kožíšku.Nikdy na ni nezapomeneme.

Díky ní jsem našel Rexe von Haťapku.Taky sme ho našli, ale byl už téměř mrtvý. Ale snad ho zpátky přivolaly naše prosby a taky snad chtěl i on aby mohl olíznout naše obličeje a tak se stalo že po dvou dnech otevřel svoje krásné kukadla s řasama jako modelka a podíval se na mě a v tu chvíly sem měl pocit že cestuji Hvězdnou bránou.Tvaroh,piškoty a lesní med ho stavěly na tlapky jako betonové piloty.Jako štěně nebyl moc hezký byl spíš jako z popelnice,ale čím byl starší tím byl krásnější.Jako víno,čím starší tím lepší. Jednou cestou z práce jsem světlama u auta zavadil o pařez břízy! Moc sem tomu pozornosti nevěnoval,pařez no bože no,zato Karolínka která do té doby spinkala na zadní sedačce se mocně a zoufale rozštěkala! To vzbudilo Alenku moji ženu která taky spala po celodenní šichtě na place v zakouřené hospodě.Zastavil jsem a otevřel zadní dveře, Káča vystartovala jako F-1 do lesa a začala šíleně plakat a štěkat.Vzal sem baterku a šel se podívat.Byl to ten pařez od břízy a do něj někdo zatloukl 15 cm dlouhý hřeb a nakonec toho hřebu udělal oko kterým provlékl „obojek z ostnatého drátu“. A ten měl náš Rexík kolem krčku,jak asi ten krk byl silný ve dvou měsících si dokážete domyslet.Tehdy jsem poprvé poděkoval bohu že mě příroda podarovala opravdu velkou silou a ten hřeb jsem vyrval z pařezu a rukama celýma od krve jsem položil do klína Alence polomrtvé štěně.Kačaba se málem zbláznila radostí a už sme to mastily domů. A tak sme měly doma psa a pesici. Jak říkal můj tata.

Co se ty dva spolu navyváděly si dokážete asi představit.Byla to láska mezi dvěma zvířaty tak mocná že nám je někdy lidé záviděly.Rex mi zemřel v náručí 30.6.2006 o půl desáté večer.Alenka byla v práci a když sem ji to zavolal a vrátila tak se dala do takového nářku že jsem myslel že mi to bolestí roztrhne srdce.Lidé co mě znaly říkaly že jsem za týden zestárl o 10 let. Druhý den jsem hledal na internetu štěňátko pro mě,Alču a Kačku! Kačka byla u toho když se Rex probral a byla u toho když zemřel, co se v té krásné hlavičce odehrávalo nevím ale byla neštastná,hledala ho všude.nežrala,nepila a tak sem se začal bát i oni.Aby nám nepošla hlady.

Našel jsme stránky Vlčípísně a uviděl jsem Rexíka,byl to Adam Ar,Erik.S Růženkou jsme se dohodly na štěnátku ale až koupím dům,protože na sídlišti jsem už bydlet nechtěl,umřela mi tam maminka,tatínek a potom milovaný pes.Kam sem se podíval všude se je viděl.Byl sem s nervama tak na huntě že to bylo neúnosné.Byt sme prodaly a 2 km od Blaníku sme koupily secesní vilku z 50tých let a bylo.

  Ted ješte ten Rexík byl zamluvený jako první z vrhu ale potom sme to z Alčou po dohodě s Růženkou Vlčkovou změnily na fenku.Tak máme doma vlka z čisté krve a Rexovou duší a povahou.